Valašské Klobouky

Prohlídka městské památkové zóny může začít na náměstí. Přímo v jeho centru stojí budova staré radnice, kousek od ní směrem ke kostelu je kašna z dvacátých let 19. století. Podle pověsti tady za dávných časů bývala studánka, která vždy během honu příjemně osvěžila panstvo z brumovského hradu. K lepšímu označení studánky prý si dali na nejvyšší blízký strom klobouk. Osada v těch místech později založená podle toho pak dostala své jméno, praví pověst. Stará radnice má renesanční jádro, už v 16. století zdobily radniční věž bicí hodiny. Dnešní podobu dostala budova jednak pozdněbarokní přestavbou /1797-1798/, jednak rekonstrukcí v roce 1943. A protože je stará radnice sídlem městského muzea, nabízí se příležitost dozvědět se o historii města a kraje něco víc. Návštěvníci si mohou prohlédnout expozici Pravěk jižního Valašska, dokumentující nejstarší osídlení naší oblasti. Ve velkolepé síni staré radnice, pro niž se připravuje rozsáhlá stálá expozice o historii jižního Valašska a Valašských Klobouk, se nyní konají různé výstavy a koncerty. - A ještě, než půjdeme dál, si všimneme renesančního pranýře v parku před muzeem: je to jeden z nejstarších dochovaných pranýřů u nás! To nejatraktivnější, co do klobuckého muzea táhne nejvíce návštěvníků, je instalováno v druhém muzejním objektu, v tzv. "Červeném domě": v interiérech 19. století je prezentováno nejslavnější klobucké řemeslo, tedy soukenictví, spolu s plátenictvím a barvířstvím. Návštěvník může sledovat nejen dobové zařízení světnice či černé kuchyně, ale pozná i výrobní postupy zmíněných řemesel – a třeba uvidí i tkaní na soukenickém stavu! Soukenictví do tohoto domu skutečně patří, neboť si jej roku 1781 postavili bratři Dobiáš a Benedikt Tomaštíkové, mistři soukeničtí. Podivné korýtko, které trčí z jedné stěny domu přímo do ulice, a tradiční červená barva fasády byly zřejmě příčinou vzniku povídačky, že v domě bydlel kat a korýtkem prý vytékala krev popravených. Však také mnohý Klobučan stále tento dům nazývá „Katův dům“ či „Katovna“. Jde ale opravdu jen o povídačku, neboť Klobouky své právo hrdelní ztratily roku 1754 dekretem Marie Terezie, tedy 27 let před stavbou domu. Ctnostní měšťané, kteří si postavili ve své době v Kloboukách nejvýstavnější bydlení, by se navíc s katem, osobou beze cti, ani nebavili, natož aby jej zvali k sobě domů. A co to korýtko a krev popravených? Popravy se vždy konávaly na veřejných místech, aby byla účinně demonstrována síla spravedlnosti. Zmiňované korýtko ústí do ulice z kuchyně a sloužilo k vylévání splašků. Zařízla-li ovšem hospodyně slepici k obědu, pak mohla opravdu korýtkem vytékat krev popravených – slepic. Cestou od staré radnice k Červenému domu míjíme barokní mariánský sloup z roku 1761 a budovu současného městského úřadu. Autorem architektonických plánů ke stavbě tohoto a několika dalších domů na náměstí a v blízkém okolí náměstí byl klobucký rodák Hubert Gessner /1871 – 1943/. Gessnerův talent měl jedinečnou možnost, aby se projevil, neboť v roce 1896 tragicky shořela téměř polovina města při velkém požáru

Výpis všech ubytovacích objektů v dané obci:

Horský Hotel Jelenovská
Hory / Region: Bílé Karpaty - Slovácko
Kraj: Zlínský kraj
Okres: Zlín
Město: Valašské Klobouky
Stát: Česká republika
Cena od: 580 CZK

Horský Hotel Jelenovská - Valašské Klobouky
Počet hvězdiček: 3
Typ: Horský hotel
Kapacita: 180

Nejoblíbenější

Penzion MAX Podhájska